Štěně a pohyb

1.Přinesete si štěně domů a samozřejmě chcete, aby s vámi štěně sdílelo všechny vaše aktivity. Je to ideální a díky tomu budete mít štěně velmi dobře socializované. Ale má to háček: Uvědomte si, že máte takové psí miminko, které doteď leželo s mámou v pelíšku a batolilo se po zahradě.  Na např. rodinný výlet není absolutně připravené a vy mu můžete nechtě ublížit. Takže řešením je pořídit si tašku (třeba pod rameno), do které ho kdykoliv dáte, ono bude vyhlížet a všechno s Vámi zažije. Větší část výletu se ponese a pak ho zase chvíli necháte běžet. Poběží maximálně desítky, později stovky metrů, a i tam byste měli respektovat jeho tempo. Situace se změní, když už štěně přestane být „chlupatá kulička“, vyrostou mu nohy a dosáhne kohoutkové výšky alespoň 20 cm. Potom už nemusíte být tak ostražití, ale vždy respektujte jeho únavu a řiďte se zdravým rozumem.

2.Čím větší důraz klade poslední doba na socializaci štěňat, tím více jako houby po dešti rostou různé psí školičky. Nemluvím o tom, že hromadným výcvikem to štěněti ztěžujete, protože ho nutíte cvičit mezi psy, kde by si raději hrálo, a berete mu tak radost ze cvičení. Místo abyste cvičili individuálně, s minimem vnějších podmětů, a mohli si ho v klidu „připoutat na sebe“. Ale co považuji za ještě horší, je část, kdy se všechny štěňata pustí dohromady, aby si „pohráli“. 4-měsíční štěně papillona není totéž jako 4-měsíční štěně retrievera nebo border kolie, má zcela jinou váhu a pokud vám na papillona větší štěně třeba jen šlápne, může to mít velmi vážné zdravotní následky. Chraňte své štěně, nedejte si nic namluvit a pouštějte ho proběhnout vždy jen se psy stejné váhové kategorie!

3.První rok života máte se svým čtyřnohým svěřencem spoustu práce – musíte psa vychovat i dobře socializovat, naučit základní povely poslušnosti, dostat ho do sportovní kondice, ale hlavně – potřebujete ho naučit, aby chtěl cvičit, aby s vámi rád spolupracoval a aby ho to s vámi zkrátka bavilo. Aby se snažil pochopit, co po něm chcete, aby samostatně přemýšlel a aby měl z práce radost… A nemyslte se, to je spousta práce a „samo“ se to nestane. Naopak je do roka věku štěněte velmi nevhodné skákání, prudké obraty i velká fyzická námaha - velmi škodlivé jsou tedy sporty jako coursing, canicross, házené frisbbe nebo intenzivní pohyb po parkuru. To všechno počká až po 1. roce života! Ráda bych, abyste ten první rok nebrali jaké jakési „zdržování“, než budete moci dělat to „opravdové“ agility, ale naopak jako to nejdůležitější období, kdy do štěněte vložíte základy spolupráce s vámi – ty nejdůležitější principy, na kterých budete stavět celý život!

Velký pomocníkem a praktickým návodem, co a jak to naučit do roka věku štěněte, by vám mohly být knížky mistryně světa v agility MVDr. Martiny Klimešové: Čtyřnohý kamarád aneb pozitivní motivace v praxi, Agility – moje cesta – pro mě asi to nejlepší, co bylo na toto téma napsáno. Najdete tam tolik informací a návodů k výcviku, že vám ten první rok ani nebude stačit…

Po fyzických aktivitách dopřejte vždy psu dostatek odpočinku. V běžném životě je to snadné, to vás brzdí nedostatek času, ale dbejte na odpočinek psa i např. na dovolené. Kvalitní fyzická i psychická regenerace je podmínkou dobrých výkonů ve výcviku i pohody vašeho psa.

A na závěr se na to podívejme ještě z jiného hlediska. Může se stát, že plánujete využití svého čtyřnohého sportovce v chovu. V tom případě neváhejte a splňte všechny náležitosti pro uchovnění co nejdříve. Možná příští prudká otočka na parkuru či nepovedený skok může poškodit kolení vazy vašeho parťáka a potom už verdikt ortopeda po vyšetření luxace patell nebude 0/0, ale horší. I skus psa se může změnit třeba následkem úrazu a bez zubů nebo s poškozeným skusem již psa uchovníte těžko. Navštivte proto ortopeda ihned ve 12 měsících a od stejného věku už můžete i na bonitaci. Neodkládejte to, mohlo by se to nevyplatit!